Kategorie

Nejlepší romány

Milujete literaturu a chcete se vydat na objevnou cestu do dějin tohoto uměleckého žánru? V tom případě pro vás máme výběr těch nejlepších románů, tedy prozaických děl, které obvykle vynikají svým rozsahem.

Anna Karenina

Anna Karenina je společně s knihou Vojna a mír označována za nejlepší dílo ruského spisovatele Lva Nikolajeviče Tolstého. Poprvé byla vydána na pokračování, a to v letech 1873 až 1877. Děj se odehrává v době, kdy do Ruska pronikala průmyslová revoluce, což mělo značný dopad na tehdejší společnost. Hlavní hrdinkou je aristokratka Anna a čtenář prožívá její tragický osud, stejně jako tragický osud jejího muže a milence. V protikladu k tomu další postavy, Levin a Kitty, naleznou štěstí. Román je znám díky Tolstého brilantnímu popisu vnitřního světa hlavních postav.

Velký Gatsby

Tento román nebyl v době svého vydání (vyšel roku 1925) příliš populární. Širokou oblibu si získal až v 50. letech, toho se tedy jeho autor, americký spisovatel Francis Scott Fitzgerald již nedožil (zemřel v roce 1940 ve svých pouhých 44 letech). Fitzgerald je autorem „jazzového věku“, přičemž děj románu Velký Gatsby se zabývá pocity „ztracené generace“ a milostným příběhem z lepší společnosti. Ten se odehrává mezi dvěma odlišnými lidmi, selfmademanem Jayem Gatzem (právě jemu se říká Velký Gatsby) a obletovanou krasavicí Daisy Buchananovou.

Sto roků samoty

Kolumbijský spisovatel Gabriel Garcia Márquez obdržel v roce 1982 Nobelovu za literaturu. Už o 15 let dříve, tedy v roce 1967 vyšel v Buenos Aires jeho nejznámější román Sto roků samoty, který se zařadil do zlatého fondu světové literatury. Jeho děj vypráví o šesti generacích rodiny Beundíů a osudech smyšleného městečka Macondo. Ačkoli se román zaměřuje na podobné povahové rysy jednotlivých postav (sklon k osamělosti), jedná se zároveň o popis dějin Jižní Ameriky od koloniálních dob až po období pronikání kapitálu ze Spojených států amerických.  

Důmyslný rytíř don Quijote de la Mancha

Důmyslný rytíř don Quijote de la Mancha je celý název románu z pera Miguela de Cervantese. Jedná se přitom o jednoznačně nejstarší dílo v našem výčtu. První díl tohoto románu, který byl dodnes přeložen do 85 jazyků, vyšel v roce 1605 a druhý následoval v roce 1614. Příběh dona Quijota, jenž neustále žije na hranici skutečnosti a iluzí, se stal zřejmě nejslavnějším španělským románem a jedním z nejznámějších děl světové literatury. Samotného Dona Quijota pohltí fiktivní svět rytířských románů a společně se svým společníkem Sanchem Panzou se vydává na dobrodužnou cestu.

Na Větrné hůrce

Tento román vyšel v roce 1847 a podepsán byl jménem Ellis Bell. Tento fiktivní spisovatel však ve skutečnosti nebyl jeho autorem a dokonce jej napsal ani muž. Stojí za ním totiž Emily Brontëová. Román, jehož děj se točí kolem lásky a pomsty, se ovšem v době svého vydání nesetkal s výrazným úspěchem, a to i díky na tehdejší dobu nemístnému přístupu ke křesťanství či k pojetí dobra zla. Ačkoli je dnes Na Větrné hůrce považováno za jedno z vůbec nejvýznamnějších děl anglické literatury, autorka zemřela bez obdivu pouhý rok po jeho vydání, a to ve svých 30 letech.

Jana Eyerová

Popis tohoto románu můžeme začít na chlup stejně jako popis předešlého díla. Jana Eyerová totiž vyšla v roce 1847 a podepsána byla jménem Currer Bell. Jeho autorkou je ovšem Charlotte Brontëová a nejedná se o shodu jmen, neboť jde o starší sestru Emily. Na rozdíl od Větrné hůrky se příběh Jany Eyerové, která po těžkém dětství jako sirota statečně bojuje se svým osudem, se dočkal okamžitého úspěchu u kritiky i u čtenářů. Charlotte Brontëová si tak mohla užívat slávu. Na druhou stranu ani ona neprožila dlouhý život, když zemřela v roce 1855 ve 38 letech.

Bratři Karamazovi

Ve výčtu nejlepších románů samozřejmě nemůže chybět alespoň jedno dílo ruského spisovatele Fjodora Michajloviče Dostojevského. Sociálně filosofický román Bratři Karamazovi vypráví příběh otce Fjodora a bratří Ivana, Dmitrije a Aljoši, kteří si vášnivě užívají života, zároveň ovšem hledají víru, která však často stojí v přímém rozporu s jejich konáním. Zajímavé je, že Dostojevskij chtěl původně napsat dva díly, přičemž bratři Karamozovi jsou pouze první částí. Rok po jejich vydání (1880) ovšem autor zemřel na plicní krvácení spojené s rozedmou plic a epileptickým záchvatem.